Nejdřív i na potom plachtění!
Když letci mají ocelové ptáky, budoucnost patří hliníku a bílá křídla jsou nejdelší...
1988 Každý potřebuje nějak začít. Já přišla s báječnou myšlenkou : nejdřív skákání z letadla, pak větroně, pak motorová letadla. ZAMÍTNUTO! odůvodnění? Táta prohlásil, že : "Paragáni mají velké ztráty na životech! prý až 20% odpadne..." asi na úrazy. OK.PŘIJATO. půjdu cestou skrz větroně. Jenže v den "D" držíc v ruce papír na souhlas rodičů, se rozpoutalo peklo! Mezitím jsem ovšem stihla celou zimní teoretickou přípravu a zamilovala se do meteorologie. Do Svazarmu jsem byla zamilovaná už od vody z klubu branného vodáctví..
1989 první let vůbec...1.6. DĚTSKÝ DEN. Poprvé vůbec poprvé a poprvé s tátou na rogale! Pak teprve poprvé na navijáku s instruktorem, nikdo mi neřekl, co se děje po při odepínání z lana...děs! ale dobrý!
Potřebuji výpis z rejstříku a není mi 15let. Jenže to nejde, aby to nešlo. Odjíždím s kamarádkou na první výlet do Prahy a poprvé jedu v Metru a na soud. Držím v ruce další papír. Letectví je boj s papírem. Někdo přes toaletní papír, jiný přes formuláře. Jsem na začátku té války. Svazarm ještě žije! a nikdy pro mě neumře! Stojím u okýnka a to razítko z té úřednice prostě vymámím...tak jako ten souhlas rodičů teda ne. Tam jsem vyhrožovala, tady "jen" logicky zdůvodnila, že mám čistý rejstřík, protože když mi ještě není ten věk, tak tam prostě nic napsaného být nemůže. Délka fronty a vrčící čekatelé mi pomohli vyhrát a to "čvercatý razítko" získat!
Výcvik zahájen. V červenci. Jde to hezky. Navijáková osnova. Je září a já letím 7 sólo navijákový okruh. Jenže jsem “dlouhá” a i když se to nesmí, tak prostě ve 4 okruhové zatáčce otočím jednu 360° navíc. Trochu to pomůže. Tak ještě jednu! Koukám na vário a ono to stoupá. Tak ještě jednu...jo, funguje to! Pokračuji v kroužení...hmmm...vztlakové klapky jsou už venku, tak můžeme jít až pod 80Km/hod, ale opatrně! jo. +2m/s nahoru. A NAJEDNOU? z rádia hlas: “co to tam děláš? kde jsi? “ a já na to… “jsem v 700m nad letištěm směr Kafilérie” “okamžitě dolů!!! vrať se přes Hlubokou zpátky do okruhu!! a fofrrem!” “Ok. Letím”
Zákaz na 3 letové dny za … asi za punk! Jenže nebyl čas mi nic vysvětlovat. Ten den se totiž nikdo do termiky nechytil a tak mě nechali vystoupit, naskočili do větroně a šli zkusit štěstí sami. Bez šance. Byl to jediný první a poslední stoupák toho dne. Teplotní zvrstvení, konvektivní teplota, inverze… to je jasný v bezoblačný to tak bývá :-) Můj let byl rozepsán (kvůli skutečného letového času) na 7 navijákových vzletů. Jinak to vyřešit nešlo, aby seděl zápis ČASŮ.
1990 jsem nejšikovnější největší průšvihář z elementárky. Už mám kluka! Líbání mi jde! Jako lítání s citem. ZAMÍTNUTO! Je prý moc mladý...ok. půjdu po starších! Na aerovlekovou osnovu jsem připuštěna jako první z celé patričky. Abacha! Pod 700m už žádné vývrtky ani pády. Maximálně nácvik ostrých zatáček. OK. Zatáčky. Jenže je dost termika. No tak zpátky do kilometru a dám si ty vývrtky ještě jednou… a zase zatáčky a zase jsem v kilometru...tak ještě jednou. Namísto 18min hnedle 38min - ušetřím za aerovleky! Hurá! A najednou: “co tam zase děláš?! Koukej švihat dolů! Tě přetrhnu! To jsme si nedomluvili” PANIKA NA PALUBĚ! Zase flastr, zase zákaz. Valím od Hluboké do okruhu. Jenže zas tak rychle to nejde a neklesá to! Tenhle rozkaz nepůjde splnit tak rychle a snadno. MALÉR.
No ale né ten největší. Vysoko, úzký okruh, dlouhé finále a pode mnou přistává vlečná! PANIKA už je slabý slovo. ČAS letí, já taky a jsem nad středem dráhy nějakých takových 100m. Když to pustím před sebe : kalkulačka běží : zákaz přistání do pole při místním létání : basa piv minimálně a další flastr!!! Točím zpátky. Ale nedotočím...Po 180° Blaník padá do vývrtky v zatáčce. Neva! To znám, to jsme trénovali - přešlápnout, aby čumák k zemi - potlačit, aby znovu rychlost - přitáhnout, protože tam je zem… škrtlo si to kolečkem o zem… ale letí to! jenže naštorc dráhou!!! Kam s tím??? No do pr...pole. Jenže je červenec, pšenice. To jsme se neučili! Větráním lítají do kabiny osiny! A já normálně po holčicím křičím a sedáme do vysokého porostu - metodiku neznám, takže něco udělá Blaník, já jen tak sekunduji, aby to nehodilo hodiny.
Můj první utržený ocas. Dal si to nepamatuji, vynesli mě z éra v náručí. Každopádně vyšetřování si pamatuji. Hlavně úpravy v protokolu, aby nás “o papíry” a pak i bankovky nepřišlo víc, než je nezbytně nutné...smutné? Ale kdepak! Letectví se takhle chrání a vytváří “společenstvo kočičí pracky”, aby ten příběh měl pokračování. Mrtvý pilot je teda lepší...páč už nic nevykecá. Živý musí spolupracovat! Aby se mohl stát odstrašujícím příkladem při rozborech nehod a poučením pro instruktory. Jenže ten můj nebyl na startu...odběhnul si...neuhlídal mě. No neva. Vyříkáme si to za 18 let při pokračování a dokončení výcviku :-)) bude to rekordně rychlý výcvik v dějinách! Budou asistovat dva instruktoři a oba se do mě zabouchnou...
Na podzim ochutnám para-dliding. Létání bez ocasu! A na letiště se ještě vrátím...celou zimu s nimi odchodím, ale taky tam pochopím, že potřebuji víc. Víc prostoru, víc rozmanitosti, víc Přírody, vůní, a paragánů. Je s nima větší legrace. Líp tančí, líp líbají...
2001 Dostala jsem chuť se podívat, jak to na Hosíně vypadá. Jak se tam pořád mají, co dělají. Stýská se mi. Můj instruktor skákání je po smrti. Potřebuji začít znovu. Brzo otěhotním, už na tom děláme, je to moc těžká sezóna. Stavební, výrobní... Jdu na start. Snownam! Tenkrát pilot-pokračovák, teď už instruktor! "Svezeš mě?" "Jako vyhlídku?" "třeba" "OK" "zaplatíš podle toho, jak dlouho tam budeme, dneska ještě nic, tak to bude jen na skok" "Neva, třeba to půjde líp" Letíme jen tak, vlek do kiláku, skopičiny. Pak vyjádřím názor, kde by to MOHLO BEJT. A je to tam. Točíme. Teda já jen koukám, točí Jirka. A takhle ukazuji prstem a ono to tam je zase. Lítáme skoro 2hodiny a já si po přistání odcházím radostně pro příjmový doklad na 2000+ peněz. A Jirka potřásá hlavou a upravuje si názor na padáčkáře. Že prý asi o tom luftě fakt něco víme...
2005 trénuji na mistrovství světa. S padákovou tříkolkou. Potřebuji souhlas startů u letiště. Babička hlídá, já lítám. Nad Hosínem omezený prostor Temelín. Od roku co se zaútočilo na Dvojčata ještě furt. Takže telefonáty do prahy a tak všelijak. Trénuji i líbání...tohle letiště je prostě klášter plný nadržených lidí, co to nemůžou skrz samý létání uplatnit nebo co. Za to líbání vyfasuji doma flastr. Málem doživotní...eště se sem vrátím!
2008 je dobojováno. V lednu potrat, v dubnu zdravotní dovolená, trénink a nominace na mistrovství Evropy běží, bodů v rankingu dost. A teď teda něco pro radost. Rozpad rodiny je na spadnutí, potřebuji začít znovu! Je mi už jasný, že za pár dní už budu bez firemní výplaty. Jdu do šatníku, vyndám svých poslední 10tisíc a INVESTUJI JE! do sebe... aerovleková osnova! Odhad 20tis.++ V září teoretické pilotky v Praze. Šéf komise? Můj vyšetřující inspektor!! Osobně Jáša Kučera. No pamatoval si mě...ten příběh byl...drsný! a já se klepu, páč už jsem taky inspektorka a jestli ty zkoušky neudělám??? no přeci jim nevrátím i ty ostatní piloťáky, co už mám! VYHOVĚLA jsem... cesta ke zkouškám praktickým je volná!
Pouhou jednu hodinu = 60minut po mých praktických pilotkách se stejný Blaník, kterého jsem v roce 1990 poslala do obilí a utrhla mu výškovku, který na mě počkal a jako bílí kůň OK-2720 se mnou docválal k dokončení pilotek...2Olet od startu výcviku...se zřítil do pole vedle letiště. Po pádu do vývrtky přešlé do spirály. Scóre? Jeden mrtvý žák, instruktor na palubě odletěl vrtulníkem a traumačce přepočítal 8obratlů...zhroutila jsem se a ležíc bezvládně ve svém letištním bytě jsem se dozvěděla, že se moji instruktoři mezi sebou dohodli, kdo teda se mnou bude chodit, když už budu lítat sama. Po vzoru letecké hierarchie vyhrál ten, co měl víc bodů.
2009 Učit plachtařského instruktora para-glidingu má vedlejší efekt. Jeho genofond se tak vyděsí, že potřebuje zachovat štafetu a rod...a navzdory fyzice a bioritmům mě zbouchne ... jenže do toho je březen a my chystáme společný rekord s plachtění schopným ultralajtem. Nefungují některé přístroje. Do éra naskakuje jiný druhý pilot test pilot. Éro se ve vzduchu ... no utrhne se mu ocas! Celé to zázrakem přistává na raketovém záložáku a protože je večer po 20letech paraples aeroklubu, tak prostě uklidit trosky letadla, převlíknout se do gala a jdeme tančit!
Vyšetřování až pak...až zítra, protože přeci zítřek nikdy neumírá. Vyšetřujeme nehodu, vyšetřujeme zpoždění cyklu, pilot podle záznamů logerů, flydatu a meteo stanice nic neporušil a všichni dohromady jsme šťastný, neb taky těhotný. Náš syn Vojta před narozením nalétá cca 11hodin v termice a 1100km na přeletech. Tou dobou se naučím ve větroni v kroužení odpočívat a spát. Na palubě je někdo, kdo nás má rád, my jeho a je nám blaženě. On sám lítat nemůže, neb má psychický blok, se kterým si lékaři neví rady a tak ani pomoci a já jsem na blázny zvyklá a my s ním můžeme! Doletná na podzim má úspěšnou schůzi aeroklubu, krásný západ slunce a dohru v porodnici. Stihli jsme to všechno! Dlouho očekávaná a vytoužená Anežka se jmenuje Vojta!
2010 stavíme hangár pro všechny naše hračky a máme plán! Restartovat plachtění na Hosíně. proč? Protože proč ne? Jsme na to víc jak 4, aerovleky už jdou dělat i ultralehce, pozveme instruktory od jinud, na seznamu přání je DuoDiscus, uděláme radost u Gliding Oldtimer klubu...
2011 doděláváme hangár pro všechny naše hračky a těsně po instalaci a reklamaci a dokončení hangárových vrat mi začíná docházet, jak to celé je, protože svatba se nekoná, situace houstne, mám vykloubené rameno a autor dveří, které se mi za rok zavřou bez náhrady, se zabíjí i s nejlepším vrtulníkovým instruktorem pádem ve vlastním stroji. Instruktor ho neuhlídal...
2012 plachtařské mistrovství regionů dostává od naší rodiny dárek : příměstský dětský letecký tábor v rámci závodů a tedy i pro děti pilotů. Maminky létající se radují, maminky pečující mají přes den pauzu, maminky ostatní nás pozorují. Na konci akce pod Lípou - "stromem přání" sedí šéfové repre a zasloužilí borci. Téma : dětské větroně z Litvy. Rada starších říká "my to taky chceme, ale nemáme na to ČAS" A já na to "to nevadí, já jo! jen mi s tím zkuste pomoct, to začít komunikovat" a oni..."uvidíme uvidíme uvidíme" Druhý den, na té samé lavičce, pod stejnou Lípou dostávám kopačky! Bez náhrady. Za pár měsíců, protože mi skončí mateřská a já budu bez peněz, odvede si tatínek kromě klíčů od hangáru i syna. Za dalších pár měsíců útočí i druhý otec a i druhý syn bere možnost a odchází taky. Jsou letecké katastrofy, kdy je jednoduší být mrtvý pilot, než-li pilot přeživší a do hamby uvržený...
2013 rekvalifikace, práce, diagnóza rakovina a ruka ještě nejde použít pro létání. Nebýt přechozích zkušeností, život by skončil mezi ploty. Jenže! To by ten Příběh neměl pokračování! Takže ještě operace...čekání na výsledky biopsie a dokončit soud o odevzdání druhého syna do péče jeho tatínka. Startuje boj o body jménem alimenty, které se v této milionářské rodině stanou na dlouhá léta tragikomickým předmětem mého opakovaného vydírání. Logicky! Chtěla jsem se dozvědět jak správně žít, aby v rodině byl konečně klid..
2014 Království vzduchu! Po návratu z nemocnice dostávám echo...schůze aeroklubu. "Běž tam, chtějí tě vyrazit." "Dík. Obleču se a jdu." Soudní tribunál a zástupci rozhořčených sousedů mají připraven štos PAPÍRŮ. Restaurace je plná lidí... asi to měla být veřejná poprava, na kterou mě ovšem nikdo oficiálně nepozval. Proto dav zašuměl jako vítr ve větvích a jal se rokovat běžným způsobem. Hrálo se o ČAS. Po dvou hodinách předstíraného standardního programu v nevytopené únorové místnosti, povolili nervy mluvčím chystané popravy. Dostala jsem 2minuty na obhajobu a mohla říct tohle:
"já vím, že se hněváte na mé dětské aktivity, ale sami jste se dětského programu zřekli. Nepustili jste mě do webovek, vyšetřovali celé dva roky a šikanovali za zavedení vstupného na akce, nechtěli jste pohádky a vzdušné zámky...jenže si to představte...když jdu skrz letiště, tak polovina té trasy vede přes majetek a pozemky spojené s mojí rodinou" ticho rozřízl výkřik s otázkou "a to je všechno?! Máme ještě i jiné body k jednání" "ano je to vše, jestli to takhle stačí, tak ano"
Moje paní učitelka mě utěšila proroctvím...neboj...ten náboj, co na Hosíně visí ve vzduchu, jednou přivede lidi z celého světa. Přijdou se nadechnout toho, co jinde nemají.
2015 pronajímám od Aeroklubu první pozemky na dětskou zahradu a prostor pro hřiště
2016 přilétá NÁHODOU na Hosín majitel firmy na vírníky a plachtění bude doplněno o víření, protože jeden z plachtařských instruktorů se zapojí do projektu školy a tím se přiblíží blíž svému snu - žít a pracovat na letišti
2017 Další pozemky pro leteckou školku! Jenže na konci roku si kolega málem láme vaz a úraz je to takový, že projekt školy padá. doslova a do písmene. Já v létě taky skončím po autonehodě ve stavu, který dává ČAS na rozmyšlenou. Letecká školka 2017- 2025 odstartovala.
2018 jaro a já dostávám dárek! Letadélko, které aspiruje jako základ pro plachtařský dětský trenažer! Okamžitě telefonát do Toužimi. za měsíc během nákupu letadélka za symbolickou cenu - pod kopcem na Rané u Loun - v kolébce českého plachtění - piju kade a ZVONÍ TELEFON. Právě se mi zabil můj první učitel létání. 30let po té, 10let od piloťáku přicházím o jediného člověka, který mě nepovažuje za blázna, protože ví a teď už nikomu nepoví, že jsem sice blázen, jenže ten druh, na kterém vyrostlo veškeré létání, než si z něj někdo udělá zase "papírový budssines". Takže mi život ve stejném okamžiku dává jiného kluka, který to umí se svou partou popotáhnout dál... Mistrovství světa v plachtění se stěhuje na Hosín!
2019 první dětské létání s Kánětem Hugoušem a moje odměna? Trochu si zase po 10ti letech zaplachtit pod dozorem instruktora...za 2hodiny jsem úplně vyřízená a zároveň ve formě. Pochvala typu " no na to že jsi v tom tak dlouho neseděla, tak slušný. Takový lepší pokračovák " :-) Káně Hugo druhý den prodělá crash-test a přítomný tatínek, který v roce 2012 seděl pod tou Lípou, nabízí finanční pomoc při nákupu originál dětského větroně z Litvy LAK 16
2020 sedím na večeři s autorem rakouské učebnice plachtění a novelizované metodiky pro jejich aeroklub. Kdysi dávno začínal jako instruktor na rogalech, pak paragliding a už mnoho let plachtí a věnuje se mladým. Za dva roky už ví, že to ukončí a půjde si užívat jiné radosti. Jediný člověk, se kterým mohu řešit "co dál?" protože on tu cestu už prošel... na mou otázku nakloní hlavu, usměje se a řekne německou angličtinou " Míšo, je to logický a nebraň se tomu. Přijde okamžik, kdy Ti bude chladno a nebudeš už chtít svůj ČAS investovat do lidí, kteří s tebou nepůjdou výš a dál. Prostě přejdeš jednoho dne k větroňům, budeš učit a cestovat po světě. Neboj se, je to přirozené!" No a já se mohla v klidu rozbrečet. Jednou...ale ještě mám mnoho výzev a plachtění počká! Jeho ČAS přichází. Akorát bych radši to akro... a taky si z toho ještě vyskočit na padáku na vrcholu lopase...hlavou dolů, aby to šlo samo!
2021 Letadélko Káně Hugouš je po opravě. Zase jsme ho loni rozsekali. Ovšem bez posádky na palubě. Bude mít nový ochranný rám, nový podvozek pro balancování ve větru na jednom kole. Dohoda zní, že prioritu dostanou malé děti a ty větší už se budou věnovat lítání s Blaníkem. Na Hosíně budou hned dvě Mistrovství světa a tak je potřeba začít rozvíjet nejen Toužim, ale strávit víc ČASu i v aeroklub na Rané. Tam mají děti ještě malé, ale to přide. Hosín bude asi až třetí v pořadí. ještě pořešit dětskou učebnu, pozemky u dráhy...JO! to půjde. Piloťák na vírník už mám, teď ultralajty. Každý plachtař, který může i vlekat se hodí do party víc, než jen sportovec. Ti jsou na body...a na baterky...a ČAS investují na celodenní výlety. To znám. Nejdelší mám na 7 a půl hodiny nebo na 630km. Když je to týmová práce, je to fajn. A pak zas jen mluví a mluví o tom, jaké to bylo... To chce prostě oheň! A zatím vedou padáčkáři!
A já jdu poslat přihlášku ke členství v Aeroklubu Raná! Děda tu začal lítat 1932 a já to zkusím nejpozději 2022 zase! Protože tady je i OldTimer Gliging klub... a já si ulítávám na RETRO...
Odkaz:
http://aeroklubrana.cz/
