Holka s křídly z kapesníků
První lidské létadlo byla plachetnice, drak a padák!
1990 První start "s kapesníkem nad hlavou" To léto jsem rozbila své první bezmotorové letadlo. Dostala za to zákaz létání až do přezkoušení inspektorem. Svazarm se pokusil ztratit všechny mé žákovské "papíry". Já je však vytvořila znovu a prošla testem. Pro jistotu mi Život nabídnul "nerozbitnou" terapii a novou šanci pro znovuzrození. Vstoupila jsem tedy do "textilního letectva" rozběhem s křídlem Cirus 25 z vlastních nohou na Dlouhém vrchu řečeném Dubičák u Českých Budějovic.
1991 Svou první návštěvu Alp jsem stihla ještě před koncem roku 1990 a dokázala odstartovat para-křídlo RLku a přežít a trefit přistávačku. Kolega paragán a řidič busu jel domů vleže se zlomenou páteří. První záložák jsem hodila hned na jaře na svých prvních závodech na Javorovém vrchu. Výrobce onoho záložního padáku mi později (15 roků později) pošeptal, že to byl jejich první ostrý odhoz a zřejmě i záchrana života nebo alespoň kusu těla. Na prvního máje jsem v ukrutném počasí poprvé stanula na úpatí Ranské hory a hned viděla první úraz se zlomeninou pánve. To když pilota protáhnul Vítr skrz sedlo.
1992 jsem ukončila strojárnu a létajíc nejvýše a nejrychleji jsem prožila i první smrt člověka pod mýma nohama. Byl pyšný a nebylo mu rady ani pomoci. Před prázdninami jsem si nechala živnostenský list "vývoj a výroba padákových kluzáků a vybavení pro paragliding" Platnost : od dne 18tých narozenin! Založila jsem s přítelem firmu JOJO WING a stala se první továrnicí v oboru. Neměla jsem na koupení vybavení a proto bylo jednodušší rovnou založit firmu a vyrábět si vlastní nejlepší! Protože výška je bezpečí. A to platí i o lidech. Tenhle způsob se mi osvědčil a jestli něco potřebuji? Spolu-tvořím a spolu-pracuji!
1993 Svůj první útěk před bouřkovým mrakem jsem zažila na dalších závodech na Stráníku s novým prototypem křídla. Tak jsem absolvovala svůj první rentgen páteře. Bez následků! jen mi od té rány o zem do rána zkudrnatěli vlasy. Za pár dní se narovnali. Za "špatné chování" a poňoukání k rebelii proti meteorologii mě na dlouhých 13 let zavřeli jako královnu do vlastního hradu a továrny na padáky a tak jsem dala šanci mnoha svým firemním rytířům a pilotům, aby bojovali za mé barvy a vlajky. Lumpárny pak dělali oni a chodili mi je vyprávět a ještě mi u toho platili za nové objevy.
1994 Pro mé netradiční chování a jako další šanci k polepšení jsem se stala první českou instruktorkou...a členem výcvikové komise a spoluautorkou "paragliding" Plos & kolektiv první české učebnice paraglidingu. Později jsem dělala oponenturu dalšímu pokusu o učebnici, kterou napsal jaderný fyzik. Vyšla jen jednou. Ta první byla prostě lepší...
1995+ Vše, na co jsem přišla v bezmotorovém para-glide-létání (včetně peněz) jsme společně s Františkem Salavou beze zbytku investovali do vývoje křídel pro dalších několik nových druhů křídel pro další padákové létání. Ale to jsou samostatné příběhy, které jsou napsané zase na jiné stránce a kapitole. Součástí té práce bylo i patentovaní konstrukce diagonálních příček, tehdy unikátní. Včetně prvních MiniWings o ploše 13m2!
1996+ První tituly v motorové, powerkitové odklonili pozornost směrem do menších křídel, vyšších rychlostí a celá další cesta se stala dost Addiction a návyková. Prototypy překročili štíhlost číslo 7.0 a začal se rýsovat plán na další způsoby použití padáků dost nečekaným způsobem, včetně tandemů a někdo to vyzkoušet musel a tak se ze mě stala nejen tandem pilotka, ale i paramotorová pilotka. Vše šlo tak nějak šupem! Výzkumný ústav letecký VZLÚ jsme požádali o konzultace a vědci byli natolik nadšeni, že nám "tajně" prodali vojenský software pro počítačové ofukování profilů. Naše křídla se tím stali příbuznými s Delfínem a jinými tryskáči a radost jsme měli všichni, neb to fungovalo i pro textil-air-force.
1997 až 2001 se po sérii experimentů, malérů i šťastných náhod povedlo vybudovat novou výrobu a zvětšit "továrnu na sny". 1998 První závody s paramotorem. První mrtvý žák v kurzu a velké ponaučení. V Alpách jsem se stihla stát "náhodou" tandem-pilotkou vysazovací - tedy absolutní "para" jako seskok padákem z padáku. Pak testovat první křídlo ve švýcarské zkušebně a prolomit ledy na mnoha frontách včetně nového diagonálního speed-wingu. 1999 začít opravdu skákat z letadla! 2000 certifikovat s Aeroklubem ČR a týmem DUKLA Prostějov a Paraklub Děčín první český "rychlý padák" H.O.P.120 a zahájit éru Swoop! Létání sakra rychle, sakra nízko. Já teda jen jako ta, která na přání svých profi-dětí říká jako správná mamka JO! protoře jojo-wing!
2001 začal tragicky a vše, co bylo v plánu, se octlo v Pánu. Možná jsem měla umřít já, ale ten druhý kluk to cítil už noc před tím a napsal to domů. Můj instruktor skákání. Přál si odejít z armády a dělat v padákové firmě. To se povedlo měsíc před touhle tragédií. Přál si taky, abych už konečně mohla být opravdickou Mámou. Nejen padáčkovou. Tak jsem mu to splnila, akorát jsem hold zůstala dál ředitelkou. Převzala jsem i funkci provozní inspektorky LAA ČR a rovnou požádala a založila i školu Para&Fly service. Ten rok se povedla i legalizace vlekání padákových kluzáků na laně na prvním aeroklubovém letišti. 2002 jsme oslavili 10let firmy a narodil se Vítek. Nic z toho, stejně jako první syn, by nemohlo přijít na světlo světa bez Muže, kterého jsem si nikdy netroufla vzít za muže. A dodnes jsem zůstala vděčná!
2003 až 2008 jsme společně zabojovali na všech frontách (i vzájemně). Tandemové vrchlíky HOP a XF dobývali svět. Stal ze mě na několik let "čistý motorář" a rváč o body, branky i vteřiny. Vyhrála jsem vše, co šlo, včetně rány o zem a jedné francouzské žloutenky, která mě postupně rozebrala až k antidepresivům, diagnóze rakoviny a jiných potíží. Návrat domů na jih a odstoupení z firemních i závodních povinností ukončil i další rodičovství a zbyla jen naděje to nevzdat a ještě chvíli se rvát o Život jak idiot :-) už ale zpět na Hosínském letišti. S úcty k historii a tradicím jsem na Hosín odstěhovala i školu a zahustila tehdy odumírající klub i letiště o noví Vítr a pozvedla nejen počet startů i přistání. Dokončila jsem totiž výcvik plachtění! a nechala z letadla vyskočit další piloty a mě do života připustit nového životního partnera.
2009 navštívila jsem místo tragické nehody, která mi v roce 2001 změnila život. To abych odpustila a poděkovala. Ze svého instruktora plachtění jsem udělala padáčkáře! On to chtěl, protože už nemohl závodit s větroni. Chtěl do vzduchu! Ale v letadle zvládnul létat jen ve dvojím. Psychika je sviňa! Hned na jaře - během přípravy světového rekordu se nám ve vzduchu rozlomilo letadlo, do rodiny vstoupil 13tý způsob použití PADÁKU. Raketový záložák pro celé letadlo! Vyšetřovací komise i těhotenský test ukázali, že zázraky se dějí i v 21.století a dějí se i striktním ateistům!!! Na stejné skále nad mořem, kde se utopil kolega, jsme tak nějak neplánovaně byli požehnáni početím druhého syna Vojty a opět já ten rok pracovala "až do konce". Kolegové mezitím vyhráli mistrovství světa a já se zkusila ještě jednou vrátit k "droze" jménem závodní létání. Společně v rodině na tandemu.
2010 se to povedlo a také to skončilo. Odletěli jsme společně MČR, stoupli jsme si společně na bednu a udělali pak tatínkovi Buškovi i piloťák na motorový padák. Povedla se i stavba hangáru a série zázraků pokračovala. Trpělivě jsem řešila všechny NEJDE a sehnala nejen materiál, ale i zázračné slevy na realizaci. Od správce konkurzní podstaty se mi povedlo i vyzískat náhradní letadlo za vrak Lambady, který s Vojtou jako miminem v náručí byl odprodán za nestandardní cenu, jako "bolestné" za výrobní vadu, která to původní letadlo poslala k zemi na padáku. Z nedostatku létání a všeho stresu jsem si nechala slíbit "hory i s horákama" jen ať už zase můžu do vzduchu. Život na letišti je fajn...ale...já patřím do světa...Jenže!
2011 při zimní přípravě jsem si vykloubila rameno v bazénu při plavání, nasadila ho o dlaždičky zpět a s hrůzou zjistila, že padákové sporty pro mě zřejmě zkončili. V rámci detoxu a terapie se postupně zhroutilo vše ostatní, aby mohlo začít něco nového! Stala jsem se učitelkou na plný úvazek! A vrčela na nabídky létání v letadlech. Mým "motorem k uzdravení" bylo padákové létání...vrčela jsem hodně...použila i alternativní metody a začala odkrývat rodinná tajemství. A to poslušní a závislí lidé raději nedělají. Návrat ke kořenům? Uspořádala jsem slet paraglidingových veteránů po 20.letech na Rané a nadechla se na závěr svého živlu...
2012 jsem po úspěšné první sezóně s dětským leteckým klubem tedy přišla ještě jednou opět o všechno, co jsem pro svůj sen budovala, včetně hangáru, nového domova a sídla pro dětské aktivity. Přijala jsem ty kopačky s hrdostí Královny. 2013 absolvovala jsem si ještě jednu rakovinu a založila Království vzduchu. Aby byla nějaká legrace a práce a radost. 2014 začala platit již druhé alimenty. Tehdy vznikl základ AeroTerapie a během léčení vznikl základ pro "relax" stáž a práci v dalších školách paraglidingu. 2015 Mechanismus Aeroterapie s použitím padáků byl nezávisle potvrzen vědeckými metodami a výzkumem.
2016 vznikla nová platforma pro vzdělávání "leteckými příběhy" . 2017 odhalený pokus o zneužití metody aeroterapie zastavil práci týmu a já přešla zpět k práci "obyčejné učitelky". V tom roce odstartoval i projekt "Hledá se 1000dětí, co rády letí" jehož je paragliding nedílnou součástí. Restart při autonehodě mě definitivně navedl na nový systém organizace času a priorit a jeho rozdělení mezi děti/výcvik/trénink/cestování. Rok 2018 to potvrdil a první syn se mnou absolvovat výcvik k jeho první pilotní licenci - paragliding.
2019 Paragliding učím para-elně s para-motory a bude-li vyvoleno a umožněno, tak v tom ještě několik let budu pokračovat, protože cítím, že tenhle druh létání může stát u realizace každého lítacího snu. V každém věku! Z nohou nebo koleček...protože když se narodíte u vody a v rovině, vždycky budete hledat CO vám pomůže nahoru a k hoře si můžete i doletět nebo si nějakou postavit! Proto mám od podzimu 2019 své tiché záložní padáčkové letiště tam, kde jsem vyrůstala. V Třeboni u rybníka Svět. Obrat v myšlení lidí, kteří se ke mě v předchozích letech chovali tak, jak se chovali, byl poučením o svobodě! bacha na pasti!
2020 odcházím žít do Alp za třetím Mužem svého Života. Zell am See v srdci Rakouska. Mým snem je létat Hike&Fly. Nejen v Alpách. Také daleko na východě. V divočině. Svět mi leží u nohou. Dokončuji výcvik létání na vírníku. To abych mohla létat domů na Čech, do práce, do Alp. Vše, co je ULTRA JEDNODUCHÉ a lehké! Jako dostat draka na šňůrce do Nebe. Jenže onemocním něčím, co se za pouhý měsíc pojmenuje Covid 19. Dostávám i vzácný zánět duhovky a lékaři žádají "ještě jeden týden" v ČR. Mám koupenou jízdenku na vlak. Den po uzavření hranic stojím doma s batohem a prožívám něco, co pamatují ti, co prožili 1968. Nikdo není co bude dál, na jak dlouho. Řeším i letadalo, které by mě "hodilo přes čáru" a pak přišlo to rozhodnutí...ZŮSTAT a? No tak třeba stát se ještě jednou ředitelkou školy ALTO paragliding na Rané. Blíž k "sopkám" a Srdci Matky Země.
2021 Jednou se vrátím do hor a budu tam žít jako už tolikrát. Do té doby jsem DOMA NA JIHU a tak bydlím a pracuji na letištích blízko kopců a na kopci a na konci světa. Tady vznikla přezdívka "Teta" a do roku 2025 tady mám ještě dost práce na kterou se velmi těším. Také proto, že i druhý syn se rozhodl létat na padáku! a plachtění necháme tatínkovi. Paragliding je totiž letecká školka i pro vše ULTRA a lehké létání a to ho pak taťka může učit i s retro ultralehkým plachťáky nebo tančit s érem Lambadou, která je taky moto-plachtící a nebýt raketového záložáku, tak by už nebyl ani taťka na světě a Vojta by si ho neužil...
Novou láskou se mi proto stali dávno testované pokusy s MINIWINGS a SINGLE SKIN křídly a powerkites. Doma nad postelí mi visí záložní padák a já pod ním cítím, že víc už pro svou záchranu a pokračování tohoto Příběhu udělat nejde...je taseno! a zbytek je Vůle Boží. Život vede. Letím na laně a stoupám! To je to zadání, které je společné. Nahoru a dopředu!
Odkaz:
https://www.paragliding-praha.cz/o-nas/
