Hraje se o nejmenší nebo nejrychlejší!?
Jak zjistit, co ještě...
Příběh "Mini-Wings" je vlastně příběh vytvořený za účasti výjimečných osobností a srdcařů, kterým zlomí vaz jedině mezilidské vztahy nebo Příroda. Jinak jsou už za živa legendami a po smrti si je pamatují zas je ti, kteří je zažili, protože jejich příběhy jsou tak neuvěřitelné, že vypravěčům hrozí nařčení z toho, že jsou pohádkáři!
"Mini-wings" bylo a je a bude hlavně o parašutistech alias skydiverech. Půdně těch, co skákali a dodnes skáčou klasiku a "kotrmelce na čas". Závodění vždy posouvá limity. Výhodu to našlo u všech sportovních skydiverů. Nejen u těch, co si prodlužují čas zábavy ještě o swoopové létání nízko nad zemí. A samozřejmě free-style skákání, kde by "velký batoh" na zádech limitoval svobodu a krásu pohybu. Kameramani tandem-pilotů zas potřebovali být dole rychleji než jejich "modelky".
Teprve po téhle partičce rychlo-průkopníků přichází čas pro křídla na speed-gliding, speed-riding a mezi tím vším se společně vyyvíjeli power-kites a brzo přijdou nejnovější verze single-skin, protože pokud jede o to, aby to bylo MALÉ, tak i padákové materiály mají své limity a pak už ušetříte objem a váhu jedině tím, že tam nedáte ani dolní potah, ani profily :-))
1995 první pokus na hranici mezi drakem a padákovým kluzákem. Mělo TO 13m2 a letět na tom mohl jen Pepa Pavlata. Už proto, že to bylo jeho přání. K velkému nadšení přihlížejících sklouznul z vrchu Rané a přistál "na motokrosu". Pak si troufli i další. Postupně se na tom klouzli i Tomáš Ledník a pak už jsme TO...radši jsme schovali. Dnes ten prototyp odpočívá hluboko ve skladu JOJO WINGS.
1998 začínáme s vývojem rychlých padáků a certifikací pro Aeroklub ČR a je to neskutečná pakárna! Protože to, co může vyrobit a dovézt někdo z venčí je vždy preferováno před garantováním domácích výrobců. Je to mix vlastenectví/ malomyslnosti/imperializmu a socialismu. Už jenom přeložit WARNING štítek do češtiny znamená, že je to celé bez záruky funkčnosti! :-)) No a protože už umíme diagonální příčky a profily, tak si s tím hrajeme už i na kopci. SKYTEX má lepší tvarovou stabilitu než ZERO-POROZITY a tak ověřování myšlenek je snazší.
1999 jezdím s týmem testovacích skokanů hlavně po letištích. Kopce jdou stranou, leda něco na jaře testujeme dole v Monacu nad mořem. Občas se povozím s paramotorem a jinak "zevluji" a tím si vykoleduji podzimní kvalitní nabídku. "Chceš taky skákat?" ... "JOOOOO!" a tak se to děje způsobem, který se vymyká metodikám a standardnímu postupu. Jenže když vás začnou učit vojáci, Dukláci a několikanásobný Mistr světa navrch? Je to punk + Svazarm + Amerikaaa!
2000 rok, který si vlastně nepamatuji. To, co si ale pamatuji je nádherné skákaní z L-410 a to, že si vytrucuji přilbu, kterou mají tou dobou jen borci. Takovou tu se štítem na RWčka. To aby se nepokopali a když, tak aby to tak nebolelo. Taky je fajn, že můžu skákat v sandálech! Protože se nikdo nebojí, že neumím přistávat. Taky mi můj hlavní instruktor Bohouš Pokorný přenechává svou závodní RW kombinézu a já vy-padám...JAK...BOREC. Skáčeme z L-60 Brigadýra a rovnou 7 seskok RWčko. Nádhera...na horizontu Ještěd a okolo mě dva chlapi!
Vše vyvrcholí zjištěním, že mi nejde vyskočit z An-2! Důvod : "bojím se, že vypadnu". Instruktorský tým se může počůrat smíchy a jejich dosavadní mnohaletá praxe takový stav nezná. Rozumějte! Mě nejde o to ne-vyskočit, ale můj software v hlavě se brání "trapným nekontrolovaným pohybům" a že to nejde nijak promyslet! Znovu smích, pak hlavy dohromady jak na volejbale při volbě taktiky před útokem. Já stojím a čekám...
Povel nakonec zní jasně : "Stoupneš si k pilotům, rozeběhneš se, skočíš po hlavě k ocasu a jestli se zachráníš, tak je vyhráno!" Při mém výskoku z 1500m se letadlo věší na vrtuli, neb všichni mí instruktoři visí ve dveřích a dívají se, co bude dál. Zatnu ty správné svaly, hodím se do "lžičky" na vzduch a vše je jak má být. Od té chvíle už můžu jakkoliv vyskočit. Nic z toho by nebylo divné, kdyby na mém kontě bylo víc skoků. Tahle terapie byla ovšem zvolena již v 10tém seskoku a tak staří instruktoři velí mým instruktorům, ať si sakra aspoň vezmu tenisky a zavážu si tkaničky! Ať neuvádím do trapnosti ostatní studenty a hlavně žádné cifry proboha! Máme své první společné tajemství...
2001 Můj nejmilejší instruktor skákaní se zabíjí na paraglidovém křídle...technická závada...Josef Pavlata to nese hodně těžce a tak nějak mě adoptuje. Tým se rozrůstá a kromě Dukly Prostějov začínají po všech těch "maličkostech" pokukovat i ostatní skokani. Navíc přichází do firmy Martin Trdla s odvážným plánem - být první český B.A.S.E. a cesta vede přes seskoky z letadla a pak vše ostatní...Zmenšujeme i para-tandemy! H.O.P.330 je průlom značky JOJO WING do celého světa. Distribuci řídí Tibor Glesk z Austrálie a diskuse o tom, jak je to vlastně s těmi profily?? nabírá na obrátkách.
Ještě jednou dostanu šanci si skočit...už jsme zahájili tvoření nového potomka, tak ještě jednou někde s někým. Příbram L-410 a Pepa Pavlata! když roztáhnu své dlouhé končetiny, opouštím svého instruktora a mizím mu v Nebi. Na zádech mám a můžu si skočit s H.O.P. 150! Takže malé...tenkrát! Mám to před očima jako film, který si můžu přehrát kdykoliv. Dokonce i v době, kdy jsem přestávala doufat, že si ještě někdy skočím! To byl později důvod začít věřit na "Recyklaci duše". To abych "AŽ se zase narodím" se narodila správně! Bylo to tenkrát přistání na baletku s "buclatou žiletkou" nad hlavou. A co na to starý psi? Šli něco říct "mým chůvičkám" a já jen zaslechla..."nech jí, ona je jiná" a já cítila, že to není ani pochvala ani nadávka ani hanba! Že to tak nějak je!
2002 odcházím na mateřskou, nikoliv dovolenou. Po 6ti měsících předstírání, že jsem postradatelná, se ukazuje, že je to jinak. Střídáme chůvičky a já se vracím do výrobního procesu. Bude potřeba koupit obytný karavan. Protože budu malovat výkresy pro vojenskou přejímku a za dva roky začnu zase závodit! Takže nádherný čas na cestách s babičkou a skákání věším na hřebík! Teorie o tom, že "AŽ se stanu mámou, tak se začnu bát", se nenaplňují. Spíš rostou jiná rizika okolo nás. Svět se mění, Čína vítězí, Euro poprvé padá na dno a bude to dost drsný maraton!
2003 schyluje se k swoop-týmu a Zbyněk Živný a Roman Štengl a Mark Rahbani šlapou do této disciplíny co se dá. Množí se úrazy a Roman přichází s plánem na kurzy "canopy therapy", protože všem s údivem dochází, že skokani umí skákat, ale řídit padáky moc nééé. Už jen pro ten krátký čas letu. Pro paramotory se zrodí SPEEDY a později i mnohem menší "bráškové". Začíná se rýsovat spolupráce s armádou a Michal Vachuta chce to, co mají jen Amíci a Frantíci. Tandemové speciál jednotky s rychlými tandemy. Navíc chce také nákladní padák na dálkové ovládaní. Vlastně takový "padákový dron" bez pohonu, ale s autonomními prvky...mazec!
2004 trénink a boj o nominaci do repre přepere všechny jiné priority. Ještě kojím...takže karavan + babička a bodovací honička a k tomu partička bláznů. Mám už kolečka! Aby se mi nezpotil límeček a mohla jsem provozovat swoop-motorovou verzi přesnosti přistání. A taky se s něčím, co má 21m2 a hodně kilo pod sebou zkoušet udržet v termice! Přiznávám se, že jsem se stala objevem roku v ČR a po nafasování repre-oblečení, ukončuji po dvou letech kojení a jedem!
Mistorvství Evropy jen pro chlapi? Ano byla jsem i v zahraničí důvod k panice a trochu i senzace. Nejmenší padák, holka...tříkolka? Buď by to znamenalo, že jsem jiná, nebo to křídlo nemůže být nebezpečný! Pro majitelku firmy, která ho vyrábí? Vzrůšo! Rozsekala jsem svou rudou Berušku I. až o rok později na MS. Loger ukázal opadání -9m/s a vzdálenost mezi první ránou o zem, kde zůstal podvozek a poloha trosek, kde ležel zbytek? 40m...slušný. Počasí? Lítat se v tom nedalo, závodit jo!
2005 Martin Trdla usedá na český trůn B.A.S.E. a zároveň je to velký test-pilot a nadšenec pro speed-ride, což je technologie a aerodynamika blíž seskokovým rychlým padákům, zatímco speed-glide je profil z padákových kluzáků zrychlený velkým zatížením malých křídel. Zážitky? Neskutečné! Na světlo světa přichází legendární XF 15 a začínáme se sbližovat i s firmami z Francie, Španělska i Ruska. Máme totiž nejmenší motorová křídla a rychlost změní i potřebu silnějších paramotorů. Právě odstartovala REVOLUCE, která bude později už jen součástí evoluce...startuje také éra tréninkových mini-wingů pro ground-handling. Ten náš se jmenuje JUMPY!
2006 a 2007 Ještě stihnu udělat loga a dát zelenou k vývoji padáků Sonic a s Pavlem Březinou pustit do světa motorový speciál KATANA. Vše je o tom, že někdo přijde, vysloví MYŠLENKU a vy a váš tým máte nějaký čas a ODVAHU jí zhmotnit. Samozřejmě, že to stojí peníze...jenže když jste chronicky hraví a tvořiví? Tak musíte vydělávat peníze a udržet vývoj a lidi okolo něj stále odhodlané a natěšené, jako žádné jiné okolo! O mnoho let později odpovídám na otázku "Proč zrovna jméno Katana?"..."Protože je to meč, který setne hlavu namyšleným" což se také děje a dělají to všechna malá křídla! Mě to stálo jen ... firmu :-))
2008 všechny investice a hlavně prosazení si Swoop-týmu vynáší "cenu akcií" firmy JOJO WING společně s rychlými i rychlými tandemovými padáky zavedenými do armády a "NATO stock number" na maximum. První evropská konference P.I.A. konaná v Barceloně nám umožní se setkat s našimi kolegy z Ameriky. Zatančím si s panem Strongem, abychom diplomaticky urovnali spor o to, že jeho firma prodává míň tandemových vrchlíků, neb jim je tam strkáme my :-) Dokonce s firmou PORCHER Marine Sport a jejich vývojáři vytvoříme francouzský testovací tým pro ultra-lehké tkaniny, které jsou ještě experiment, ale všem je jasné, že v paraglidingu přichází jejich čas...
Mé síly však tou dobou jsou u konce. Jedna s proseb, které jsem navzdory bujícím chorobám a rozpadající se rodině i mojí imunitě ještě podržela ... "hele, vydrž to, to dokážeme, já nechci ve 40ti letech začínat znovu!"... a tak jsem šla začít znovu já. Předala jsem firmu se všemi dluhy za 1Kč a na cestu dostala 4ks školní komplety + 4ks mini-wingů JUMPY. Zbylé dva odnesl Vítr neznámo kamm, ale jeden z nich je se mnou dodnes...
2010 umírá Josef Pavlata a postupně později i Martin Trdla a tým lidí, kteří si tohle všechno pamatují se roz-utekl do všech stan. Není čas ztrácet čas vzpomínáním! Život se dere furt ku předu. Jak v paramotorech, tak úplně ve všem, co jsem mohla kdysi podpořit tou svou pověstnou drzostí a Kapkou "čehosi". Jasně, že v tom hrála i krása oněch mužů a rychlost jejich křídel. Mít "ve stáji" takové dravce je pro dračici přesně to, co jí drží při životě. Když ale začnou umírat? Mnoho slz stranou od lidí a pak kapka po kapce čistí ten seznam jmen. Srdce ale nezapomíná!
2011 a 2012 Trenérské studium na FVTS - obor padákové sporty - během létání v nové Skydiving aréně - dnes Hurican Factory se loučím se skákáním. Zraněné rameno to nedává. Darované cenné minuty v tunelu od Gejzy Honzy Klapky věnuji synovi Vítkovi a večer ho vracím zpátky tátovi a celou noc probrečím v bolestech. Zranění se obnovilo...tenkrát už tuším, jak to v Životě je. Bere nám Něco, aby nám mohl dát zas něco jiného a my si vztekáním prodlužujeme čas léčení...Ten rok my podruhé cestou vzal vše! Komplet. Dnes už vím, že to bylo jen pro uvědomění, že mám na víc! a že to mám pustit a připravit se odkud přiletí zas něco nového. Vždyť ...
2019 Možná i proto se stalo to, co se stalo. Setkání s Innou Václavovou, Honzou Wantulou a dalšími. Díváme se na svou práci přes stránky Facebooku. V reálu se ovšem dál dějí zázraky. Jedno z těch lvích a statečných srdcí si ke mě našlo "náhodou" zase cestu. Nejen skrze aeroterapii, ale prostě tak, jak se nám to děje celý život. Vítek Podoubský. Nechal mě znovu vyskočit z letadla! a tak se mi vrátila nejen licence, ale i to, co jsem mohla tomuto sportu dát.
2020 VŠECHNO je to důkaz, že nic v tomto Vesmíru se neztratí. Leta je to tma a tu rozpustí Světlo. To, co je ze Světla se prostě nemůže ztratit a díky Vítkovi je tahle pohádka skutečností. Stejně tak projekty S Nirvanou Paramotors a Pavlem Březinou. A rychlost? Ano, jsem a zůstanu členem ELSpeedo flying comunity a společně s Daliborem Carbolem dáme českému nebi legální formou jako bývalí největší punkeři i technologii SINGLE SKIN. Proč? Protože potom už to lehčí a menší být o moc nemůže...
Leda? By šlo už přistávat jen ve "veverčím oblečku" bez použití padáku.
Odkaz:
https://elspeedo.cz/single-skin/
